Prostě vykecávací článek...

Nemám tušení co mám psát a žádný dost zajímavý TAG jsem nenašla, takže vítejte u dnešního vykecávacího článku!

Já vím, minulý článek bylo Bla Bla Bla, což je taky vykecávací, ale tohle bude pojato trochu jiným způsobem (teda alespoň se o to pokusím, držte mi palce, snad to vyjde!)Možná, že to bude článek o dnešku (1.6), protože se toho stalo mnohem víc než v normální dny!

Začnu od začátku, probudila jsem se, bylo půl sedmé, normálně vstávám ve čtyřicet, ale probudil mě hluk, který dělali mamka s bráchou, když odnášeli dolů bráchův kufr - jel totiž na školu v přírodě. Tak jsem se nějak vyhoupla z postele a šla si vyčistit zuby, samozřejmě jsem vypadala jako zombie. Měla jsem strašné kruhy pod očima a tak jsem si na ně ťupla malilinko  mamčina korektoru. Oblíkla jsem se, dala si minimum řasenky a málem jsem si zapomněla dát hodinky (ani si nedokážu představit, co bych bez nich dělala).

Šla jsem dolů a ucítila jsem vůni snídaně, kterou měla mamka nachystanou pro bráchu a namazala jsem si rohlík s marmeládou a popíjela citronový čaj u ranního pořadu Dobré ráno. Ani jsem nevěnovala pozornost pořadu jako rohlíku - rohlík totiž mývám tak max. 3x ročně. Když jsem si dala do tašky svačinu s pitím a zjistila jsem, že mám ještě patnáct minut, tak jsem neplýtvala a sedla si na chvilku k iPodu, zkontrolovala jsem snapchat, instagram, blogový instagram a pise.cz. 

Po kontrolování appek atd. jsem se rozhodla, že už bych mohla pohnout svým zadkem a jít na chodbu se obout, chtěla jsem si vzít vansky, ale vzpomněla jsem si, že máme tělocvik a tak jsem si vzala boty na tělák, vzala si tašku a šla vyzvednout svou kamarádku, která se mnou chodí do školy a bydlí hned za rohem. Ke škole to mám max. 7 minut, takže si ani moc nepopovídáme, před školou jsme se sešly s holkama a povídaly si, dokud vrátnice neotevřela dveře a všichni se neřítili dovnitř.

První hodinu máme hudebku, což je jindy fajn, ale dnes jsme psali poslechový test, ale jak znám naši učitelku tak si ho stejně napíšeme ještě jednou, protože trolíni od nás ze třídy si nejsou schopni zapamatovat pár skladeb a ona chce abychom měli samé jedničky a občas dvojky (ani se jí nedivím, vždyť je to hudebka). Ale existují u nás i takový, kteří mají z hudebky trojku, což teda nechápu, protože z hudebky trojku, no, škoda mluvit...

Následovala angličtina, kde použila pání učitelka svou GPSku aby ná našla - děláme si z ní srandu, protože minulou hodinu šla po chodbě, dívala se na nás, ale šla úplně někam jinam - do jazykovky, ale tam byla druhá skupina (jsme rozdělení na dvě skupiny a to i v němčině), po deseti minutách se vrátila s větou ,,Jejda, já nevěděla, že v jazykovce je druhá skupina," a následoval výbuch smíchu.

V matice jsme dostávali známky z testů na rovnoběžníky, čekala jsem trojku (a to jsem se učila, ale při testu jsem na ty příklady koukala jako vegetarián na maso - to nebylo dobré přirovnání, já vím, ale nic jiného mě nenapadlo), ale dostala jsem dvojku, měla jsem šestnáct z osmnácti bodů a ze sedmnáct byla ještě jednička, to mě ale nijak nenaštvalo. Potom jsme hned psali další písemku, snad to dobře dopadne. STále nám ale zbylo spoustu času na zadání domácího úkolu, který dostáváme každý den, tento byl za tento školní rok v pořadí osmedasátý druhý. To už máme hudebku a dvě pekelné hodiny (angličtina mi jde, ale strašně mě to s naší učitelkou nebaví) za sebou a přicházejí tři oddechové hodiny.

Má milovaná výtvarka, ve které se všichni fotíme, smějeme a občas i něco namalujeme :D Měli jsme namalovat portrét svého spolužáka z jídla nebo nějakých jiných věcí, mohli jsme taky vystřihnout obrázky z časopisů a udělat to ve stylu koláže. Když jsme měly s Nope - Problem hotovo zašly jsme si pár těch zbylých časopisů půjčit, takové ty dámské módní, no a od té doby říkáme značce Louis Vuitton (LV) Lord Voldemort :D.

Výtvarku máme dvě hodiny, tím pádem už zbývá jen tělocvik! Který mám jindy opravdu, ale opravdu moc ráda, ale dnes nás naše milovaná učitelka vytáhla v tom odporném pařáku ven hrát Frisbee. Naštěstí jsem skončila v družštvu bez rozlišováků, protože to se určitě nedalo vydržet. Hrály (y, protože jsme v tv rozdelení na holky a kluky) jsme na zadní travnaté ploše školy namísto hřiště, takže to byla obzvlášť sranda s mou alergií na pyl!

Jupí, to už máme po škole, noa teď se přesouváme na odpoledne - přišla jsem domů, naobědvala se, dala si půl hoďky pauzu a četla Girl Online, udělala jsem si úkol a nachystala si věci ke zkoušce ke klavíru. Musela jsem běžet, protože jsem tam měla za patnáct minut být a  cesta mi trvá tak dvacet pět minut. Nakonec jsem se stihla ještě ve vedlejším sále rozehrát, ale musel na mě být teda pohled, protože jsem měla šaty a když jsem běžela jsem je pořád posouvala dolů abych si nezahrála na Marylin Monroe. Na zkoušce jsem kupodivu nebyla moc nervózní a moje učitelka i ostnatní učitelé, kteří mě mají hodnotit se na mě pořád usmívali, což mě neuvěřitelně podporovalo, zvládla jsem ji na jedna. 

Potom jsem zaščla ještě do knihovny, která je propojená s hudebkou, šla jsem vrátut Malostránské povídky (které jsem měla na povinnou četbu) a vypůjčit si Tři Muži ve Člunu (a o psu nemluvě), kterou mám taky na povinnou četbu.

Po zbytek dne jsem se válela a četla si :D

tTAK JO, TO BUDE PRO DNEŠEK VŠE, DOUFÁM, ŽE SE VÁM ČLÁNEK LÍBIL, VAŠE